Z historie Kapličky u svaté Vody
( Podle zprávy vldp. Štěpána Čecha, r.1945 farář v Černotíně a je opsána v tomto znění z farní kroniky. )

Na autostrádě mezi Zlínem a Otrokovicemi leží přívětivé městečko Malenovice.
Pustíme-li se od nádraží širokou ulicí kolem kostela přes Zabrání, dostaneme se přes kopec do lesa. V lese se sklání cesta do údolí a tam v klíně mezi vrchy najdeme hledanou Kaménku, sv. Vodu v Malenovských horách.
Je to studánka nadkrytá kamennou klenbou a oné po širém okolí známá pověst léčivé vody a vyhledávají ji jak zbožní poutníci, tak turisté. Nad studánkou je malá rovina, z níž se zvedá příkrý svah, v němž je skalní jeskyně se sochou Panny Marie Lurdské. Voda ze studánky vytéká přes malou nádrž do hlubokého žlebu a Hleděnovém spěje do Dřevnice.

Jak samo jméno "Svatá voda" svědčí, prožívá studánka u lidu vážnosti a důvěry.
Staří lidé mi (rozuměj děkanu Čechovi) vykládali, že od svých stařečků a babiček slýchali, že tam lidé putovali od nepaměti a Cyrilometodějský badatel Dr. Fr. Přikryl ve svých "Památkách" vyslovuje dohad, že věrozvěsti slovanští tu Kázali a Křtili. Možnost tohoto faktu dovozuje tím, že Kaménka leží asi 100 kroků od bývalé "hradské" silnice, jež spojovala všechny význačné hrady na Moravě.
Historické zprávy máme pak z doby pozdního data.
R. 1854 hledal napajedelský provazník Jan Haramia zdraví pro své churavé oči, jak mu lidé poradili, v Kaménce. Tam si chodil oči umývat, nosil si od tud vodu domů a také ozdravěl. Z vděčnosti si umínil postaviti v Kaménce kapličku. Ke cti Panny Marie, neboť jen do té doby tam byl jen obrázek na stromě. Poprosil o dovolení majitele panství hraběte Leopolda ze Šternbegů, jenž mu povolení dal a mimoto věnoval dříví na postavení Kapličky.
Postavil tedy Haramia (v roce 1963 byla provedena oprava v kronice: Při opravách kapličky byla nalezena plechová tabulka do níž bylo hřebíkem vyraženo: 1854 J. B. Tím bylo potvrzeno, že původní kapli postavil r. 1854 Josef Buksa ze Šelešovic. O tom psala Aloisie Kašíková z Napajedel a tedy zápis v kronice není správný) z nepálených cihel Kapličku 4 m dlouhou, 3,5 m širokou, 2,5 m vysokou, s oltářem P. Marie Provodovské. Opatroval kapličku a vybíral milodary, jež tam zbožní poutníci mřížovými dvířky házeli. V roce 1902 na památku své dcery, která se zabila pádem s koně, věnovala hraběnka Františka Šternbergová-rozená Lavisch-Monichová do Kaménky krásnou Kameninovou sošku P. Marie Lurdské. Při svěcení na sv. Růžencové P. Marie jsem jako tehdejší Malenovský Kooperátor Kázal. Socha stála tehda na zděném sloupě nad pramenem. V r. 1913 dal lesní Baše v stráni upraviti umělou skálu s jeskyní, přemístil tam sochu, upravil před ní stůl a klekátko, skálu pak osázel břečťanem.
Do těch dob (1913) chodívali do Kaménky poutníci jen roztroušeně, jen občas z některé slovácké dědiny přišli v průvodu. Po příkladu horlivého faráře Lhoteckého P. Františka Kubiše, začali lidé v procesích se svými kněžími do sv. Vody putovati. Jednotlivě bylo tam vídati lidi ze Strážnicka, Kroměřížska, Holešovska, Klobuka, Vizovicka. Z Malenovic chodívá průvod s kněžími a hudbou o svátku Nanebevzetí P. Marie. Dokud žil P. František Mléčka (zemřel 5.12 1935), katecheta v Napajedlích, zařídil každý rok zvláštní Kněžskou pouť do Kaménky. Bývaly to srdečné návštěvy u Matky Boží.
V roce 1916, když se zájem o Kaménku vzmáhal, zasadil se lesmistr Kettner, veliký ctitel P. Marie, že se potomci Haramiovi vzdali nároku na milodary věnované Kapli a tyto dary vybíral hajný a odváděl je farnímu úřadu v Malenovicích , kde už byl fond na udržování Kapličky založen hrabětem Leopoldem ze Šternberga. R. 1933 začalo se pomýšlet na stavbu větší svatyně, ba architektem Nerodem z Prahy byly vypracovány i plány, ale když se vidělo, že v okolí sv. Vody se půda sváží, musilo se zatím od myšlenky upustiti, neboť obnos 4000 K., který tehda byl po ruce, nestačil ani na zajišťovací úpravu základů.
Do Kaménky však pospíchají lidé dosud. Poutníci i výletníci. Poutníci jdou s vírou a důvěrou k P. Marii o uzdravení nemocných a výletníci na zdravou vodu, o níž říkají, že obsahuje radium. A zdravá opravdu je. Máme v rukou dopis pí. Bartíkové i článek novinářský, jímž vypisuje, jak oslepla a jak se v Kaménce uzdravila. Pan stavitel Čevela z Kvítkovic mně ( P. Čechovi ) vypravoval, že měl v dětství bolavé oči a neviděl a že s ním maminka putovala do Kaménky, když se s ním modlila, oči umyla a on uzdravěl.
Před světovou válkou 1914 bývalo v Kaménce bílo. Chodily tam maminky s chorými dětmi a po uzdravení na poděkování zavěsily dětskou košilku na strom. Bývalo tam jako po velkém prádle. Nedostatek tkaniva tento zvyk zrušil, a do Kaménky lidé putují, aby prosili a putují, aby děkovali, putují z úcty a lásky, z pokory a vděčnosti a kdo tam jednou byl, nezapomene a touží, kdy opět tam bude moci přijíti. ,,Pomocnice Křesťanů, uzdravení nemocných, buď pozdravena ve svém lesním zákoutí u sv. Vody v Kaménce."
(Uvedena stať z rukopisu vldp. děkana Čecha, opsal Alois Tylšar, kaplan). 14.5. 1945

Další zápisy ve farní kronice
V r. 1962 žádal farní úřad v Malenovicích ONV, aby mohl opraviti kapli P. Marie u sv. Vody. Stavební komise ONV žádost odmítla s odůvodněním, že oprava není možná, znamenalo by to vystavení nové kaple. ONV má prý v plánu vybudovat v těch místech rekreační středisko a kaple by tam byla nevhodná.
Roku 1963 na jaře oznámila bezpečnost farnímu úřadu, že chuligáni kapli tak poškodili, že je nebezpečí, že se zřítí a někoho přinejmenším zraní. Telefonicky to bylo oznámeno okresnímu církevnímu tajemníkovi. Ten nařídil, aby co nejrychleji byla kaple opravena. Tento úkol na sebe vzali zedníci ze Lhoty. Stalo se, co stavební komise předpovídala, kaple, jejíž zdivo slepeno jen obyčejnou maltou a bylo z neopracovaných drobných kamenů se bortila a trhala. Byl narychlo načrtnut plán, zajištěn materiál a za dva dny a dvě noci stála o něco výše nová kaple. Oltář do ní udělal p. Štěpán Chromek z Malenovic. Při té příležitosti bylo upraveno i okolí kaple a studánky. Na tuto práci nebylo ani koruny a nikde se o ní nemluvilo. V září při tradiční pouti byla kaple posvěcena.
Při opravách kapličky byla nalezena plechová tabulka do níž bylo hřebíkem vyraženo: 1854 J. B. Tím bylo potvrzeno, že původní kapli postavil r. 1854 Josef Buksa ze Šelešovic. O tom psala Aloisie Kašíková z Napajedel a tedy zápis v kronice není správný.
V roce 1970 byly vybetonovány schody a pořízeno nové zábradlí, upravena skalka se sochou P. Marie Lurdské a okolí vysázeno lesními stromky. O tyto práce se starali hlavně p. Cyril Foltýn, p. A. Gajdošík a p. Luboš Gajzur, všichni z Malenovic. Na nových schodech pracovali farníci ze Lhoty.

V roce 1965 se začalo vyšetřovat postavení kaple u sv. Vody (prý z popudu p. Mazánka z Malenovic) a začalo se mluvit o přeložení P. Vojtěcha Krále, který působil v Malenovicích od roku 1958 do roku 1966 jako provisor.